příběh z hodiny telepatie 3
Tu noc byla venku bouře jakou jsem ještě nikdy nezažila. Já tam jen tak ležela a přemýšlela nad myšlenkami co jsem slyšela u ostatních. Najednou mě ovála zima. Vletěl tam duch. ,,Co je ti Stello?" zeptala se mě Hilda Jonguová, duch naší školy. ,,Jen jsem omdlela v telepatii. Nevím proč mě tu drží!" odpověděla jsem jí ,, Ale ty jsi mág ne?" zeptala se mě. ,,To jsem proč? Vim neobvyklý to je ale to už všichni vědí" ,, Jen si omdlela??? U mágů to není nic normálního" vychrlila na mě. ,,A jak ty to můžeš vědět?" zeptala jsem se. ,,Je mi 129 let Stello"
připomněla mi jako bych to nevěděla. ,,No a co! Seš jenom o pět let starší než já!"
,,Duchové nestárnou Stello" znova řekla tím svým klidným hláskem. Už mě tím svým vyrovnaným hlasem štvala. Právě uhodil velký blesk. ,, Kriste pane!"zvolala Hilda. ,, co je? " Věděla jsem že je něco špatně. Hilda nikdy nebyla tak rozrušená. ,,Ne nic Stello. A víš co? Já radši půjdu." řekla rozklepaným hlasem a co nejrychleji odlétla. Slyšela jsem jak za rohem mluví s Ternerem (šéf naší koleje). To že spolu něco maj už nebylo žádné tajemství. Už se to vědělo více než 140 let. Terner jí utěšoval že je to vpohodě a že to bude dobrý. Nevím o čem tenkrát mluvili ale myslím že to bylo důležité.
Hned další den jsem se vydala za Samem. On byl stejně podivný jako já a taky podobně tajemně mluvil. Věděla jsem že on bude chápat co se děje protože jsme oba no... ,,Jiní´´
Hledala jsem ho po celé škole.