strašidelné pohádky věk 100-110 let
Mohlo by se zdát, že telefony nejsou nic víc, než kousky plastu, spojů a elektronických součástek. Někdy však dokážou překvapit, například když nám spojí hovor do nicoty, jiných světů, nebo s dávno zesnulými známými.
Telefony se dnes staly nepostradatelnou součástí našich životů. Spojují nás s ostatními prakticky kdykoliv a kdekoliv potřebujeme. Miliony hlasových a datových spojení se každý den rychlostí světla šíří spoji pod hladinami oceánů nebo ve vesmíru vysoko nad našimi hlavami. Je ale možné, aby přístroje, považované za něco již zcela všedního, se na sebe někdy rozhodly upozornit nějakým těžko uvěřitelným kouskem, nad kterým zůstane „rozum stát“?
Představme si skutečné příběhy lidí, kteří zažili nevysvětlitelné, záhadné a někdy i vyloženě strašidelné zkušenosti se svými telefony.
Hovor od ovečky Dolly
Před mnoha lety, někdy v době po své první svatbě, mě ráno asi v 4:20 někdo začal prozvánět. Můj starší bratr mi k mému překvapení oznámil, že se právě oženil. Nato se probudil i můj manžel a až po skončení asi dvacetiminutového rozhovoru jsme se chystali dále spát.
O týden později, na návštěvě u mé matky jsme se s bratrem a jeho ženou potkali. Samozřejmě jsem mu poděkovala za zavolání… a bratr se mi odvděčil jen udiveným pohledem doprovázeným ústy otevřenými dokořán. Vysvětlil mi, že v tu chvíli volal pouze naší matce, mě nikoliv. Zeptala jsme se matky a ta mi potvrdila, že si s ním volala. Jak vyšlo najevo, jejich hovor proběhl ve stejný čas jako ten můj domnělý – a snad na slovo stejně! Barbara
Telefon šprýmař
Tento zvláštní případ se stal u nás doma o Vánocích. Můj manžel měl na stole vypnutý mobilní telefon. Moje kabelka visela v knihovně, kde manžel hrál s naší dcerou počítačovou hru. V kabelce byl zase můj mobil a zapnutý. V průběhu počítačové hry se z kabelky ozvalo zvonění. Manžel hovor zkusil přijmout a považoval věc za žert, protože přicházel z jeho čísla.
Myslel si, že jde o nějaký synův vtip. Šel tedy k nám do pokoje upozornit syna, ať přestane dělat hlouposti. Jenomže my dva jsme se mu jen vysmáli a nechápali, o čem mluví. Manžel zmateně odpověděl: „Tvůj telefon jen zazvonil a na displeji stálo, že hovor přišel ode mě.“
To bylo divné, protože já se synem jsme si v pokoji povídali a ani jeden z nás neodešel do místnosti, kde ležel manželův telefon. Ten ho tedy odešel zkontrolovat a opravdu byl stále vypnutý, na stejném místě. Pořád nemůžeme přijít na to, co způsobilo volání z vypnutého telefonu ve vedlejší místnosti. Docela nás to udivilo. Janine T.
Tarif Nostradamus
Moje matka mě obvykle vyzvedává z práce, protože místo jejího zaměstnání se nachází nedaleko od mého. V úterý večer během naší cesty domů jsem se jí zeptal, jak se dařilo otci na počítačovém kurzu, kterého se tou dobou vždy účastnil. Odpověděla mi, že neví, ještě s ním nemluvila a zajímalo jí, proč se ptám. „No, když jsem s ním v telefonu mluvil, zmínil se o nějakých potížích. Nemohl dokončit druhý ze tří zadaných úkolů, nefungovala mu volba ‚Uložit jako‘. Myslím, že se mu nakonec vše podařilo dodělat“, odpověděl jsem.
„Aha dobře“, odvětila máti. Můj hovor s matkou mi pak v noci otec připomněl. Zaklepal na dveře a řekl: „Mluvil jsem s maminkou o vašem rozhovoru, který se týkal mého dnešního počítačového kurzu. Odkud jsi věděl, že mi dělal problémy zadaný úkol?“ Zmateně jsem odpověděl, že mi to řekl do telefonu.
„Ne neřekl, neexistuje žádný způsob, jak byste tohle mohli vědět. Jdu přímo z toho kurzu, během kterého jsem ale nikomu nevolal. Dělalo mi problém splnit jeden úkol, kvůli mojí minulé absenci.“
Jen jsme oba seděli, dívali se na sebe a snažili se přijít na to, jak tedy mohu vědět, co se během kurzu dělo. Dal bych ruku do ohně za náš hovor i jeho téma, ale asi bych o ní přišel. Zvláštní je, že si pamatuji, co mi táta povídal, ale nemohu si vzpomenout kdy, kde a jak. Cian B.
Telefonát od dědečka
Někdy v roce 1999 nám nefungoval telefon. Zatímco byla moje matka v práci, já spala a najednou mě telefon probudil svým zvoněním. Zvednula jsem ho, ale ve sluchátku bylo ticho. Až po chvíli člověk na druhé straně něco řekl, ale já mu vůbec nerozuměla. „Co?“, vypadlo ze mě jen a ten muž se zopakoval – „Je tam holičství?“. „Ne“, odpověděla jsem a zavěsila, protože ten na druhé straně nic dalšího nepovídal.
Ale brzy mi začalo docházet, že osoba na druhé straně měla přesně stejný hlas jako můj dědeček. Jediný problém byl v tom, že děda zemřel už před čtyřmi lety. Telefon v době volání dokonce ani nefungoval, stále se v něm neozýval oznamovací tón. Dodnes věřím tomu, že ten hovor byl od mého dědečka. Judy W.
Zprávy z druhého břehu
Moje sestra má někdy velmi zajímavé příhody s telefonem a záznamníkem. Z obou těchto jejích zařízení jsem slyšela zprávy z druhé strany. Něco se s ní snaží pomocí těchto elektronických cest komunikovat. Rádi bychom ale věděli, jak si zařídit lepší kvalitu přenosu. Zprávám lze mnohdy těžko rozumět, jen některá slova jsou jasně rozpoznatelná, každopádně se nejedná o zvuk vycházející z lidských hlasivek, tím jsme si jisti. Nevíme, na koho se kvůli těmto jevům obrátit. Rádi bychom zavolali Krotitele duchů, nebo tak někoho. Kamarád mojí sestry nedávno zemřel, mohl by to být on. Třeba potřebuje pomoci. Dnešní zpráva, z toho co dokážeme rozeznat říkala „Volám z posmrtného života, poslouchejte.“ Patrice T.
Výroční zavolání
Jednou takhle v neděli ráno se mi podařilo znovu usnout, když mě probudilo zvonění. Snažila jsem se probudit natolik, abych byla s to odpovědět a najednou mi to došlo – byl to můj otec! Byla jsem ohromena, míval stejně hluboký hlas, jako James Earl Jones a tak nebylo pochyb, o koho se jedná. Zeptal se mě, jak to zvládám. Já totiž absolvovala o několik týdnů dříve těžkou operaci. Dál se mě zeptal, jestli už jsem slyšela o smrti nějakých dvou lidí. Odpověděla jsem mu, že ne. Řekl, že mi bude lépe, že mě má rád a už musí jít, pak zavěsil. Okamžitě jsem vytočila číslo svého bratra, abych mu řekla, co se stalo. Můj otec mi zavolal 13. září, v den druhého výročí jeho smrti. Michelle